OSTEODYNAMIKA® byla vyvíjena postupně. Základem bylo pozorování způsobu chování a pohybu lidí i zvířat v jejich přirozeném prostředí. Dále pozorování následků, které plynou z mechanických úrazů, chybných pohybových stereotypů a nevhodného životního stylu.
OSTEODYNAMIKA® vychází z principu několika účinných technik, konkrétně:
Dornova metoda se cíleně zaměřuje na biomechaniku kloubních spojení a ošetření mechanických posunů v kosterním aparátu. Využívá pohyb pacienta a tlak rukou, kterými reguluje chybné postavení kostí v těle. Tato metoda se nezabývá ošetřováním pojivových tkání.
Kraniosakrální terapie řeší v těle fyzické i psychické bloky. K řešení těchto stavů využívá pohyb, který se odehrává uvnitř těla, což je pohyb mozkomíšního moku a pohyb tkání.
Parietální osteopatie se zabývá celým systémem opěrného aparátu, který umožňuje pohyb těla. Tento systém tvoří kosti, klouby, vazy a ostatní pojivové tkáně, zejména fascie (povázka). Nápravou vzájemných poměrů se navozuje rovnováha a správná funkce organismu. Orgánový fasciální systém, včetně serózních membrán, účinně ošetřují techniky viscerální (orgánové) a neurální osteopatie.
OSTEODYNAMIKA® je terapie, která vychází z těchto ověřených metod. Dokáže regulovat postavení kostí v kloubních spojeních s použitím terapeutova tlaku a pohybu, ale zároveň dokáže ošetřovat fasciální systém a ovlivnit funkci tkání na buněčné úrovni.
Propojení účinných technik umožňuje celostní ošetření, ačkoli žádná z nich není sama o sobě diagnostická. Po ošetření celého těla dochází k rychlejší úlevě pacienta, rychlejší regeneraci organismu a rychlejšímu návratu k fyziologickému stavu.
Zcela zásadní je neinvazivní přístup k ošetření. Použití tlakové síly, kterou vytváří terapeut na postižené místo je malé, ale působí delší čas. Tento delší čas umožní organismu změnu vzorců ve tkáních. Účinnost tlaku zvyšuje pohyb, který je aktivní nebo pasivní. Procesy ve tkáních jsou nedílnou součástí práce s kosterním systémem.
Cílem OSTEODYNAMIKY® je uvolnění stažených, slepených a nepohyblivých fasciálních struktur a podpora jejich hydratace a lepší vzájemné skluznosti. Přímé působení terapeutického tlaku na tkáň a pomalý pohyb účinně navozují správný fyziologický stav pojivových tkání.